Ve školní redakci jsme v rámci projektu Inspirace cizinci vytvořili tři reportáže o třech zajímavých cizinkách. Jak už je u nás zvykem využili jsme inovativní možnosti a kromě textu pracovali tvořivě i s vizuální informací. Grafické práce na kolážích a dokreslování fotek byly pracné, ale hodně zajímavé. Přejeme hezké čtení i prohlížení.
-RedbeR-
PŘÁTELSTVÍ JE JAKO ZLATÁ BRÁNA
Žana z Ukrajiny
Naše setkání se Žanou probíhalo ve škole Na Beránku při hodinách sborového zpěvu. Inspirovala nás především svým sbormistrovským uměním. Naučila nás hezký kánon Přátelství je jako zlatá brána.
Otázky pro Žanu
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Už na základní škole jsem měla kreativní myšlení, ráda jsem kreslila, uměla jsem kreslit portréty žen v kloboucích. Nastalo také období inspirace ke skládání poezie. Ale z nějakého důvodu jsem neměla dětský sen, například stát se baletkou, zpěvačkou, lékařkou. Byla jsem obyčejné dítě, které si rádo hrálo, bavilo se, bálo se vzteku. Ale vzhledem k tomu, že jsem v sedmi letech začala zpívat v dětském sboru, vznikla touha po kreativitě, umění a estetice, kterou podporovali moji rodiče povoláním muzikanti.
Měla jste nějaký sen nebo přání do budoucna a splnil se vám?
Ano, měl jsem sen navštívit mimořádnou zemi a splnil se, navštívila jsem Island. Byl to nezapomenutelný zážitek! Když letadlo přistálo, měla jsem pocit, že jsem na jiné planetě: sopečné kameny, gejzíry, horké prameny, hory nepopsatelné krásy, vodopády. To vše bylo neobvyklé a fascinující.
Kdy jste poprvé slyšela o České republice?
Četla jsem o České republice v různých zdrojích, kde jsem se mohla dozvědět více o Evropě. A v roce 2011 a 2013 jsem se svým chlapeckým sborem vystupovala na soutěžích v Praze v Kongresovém sále, kde jsme obsadili první místo.
Máte tady nějaké oblíbené místo?
Prahu mám moc ráda. Je to velmi krásné město s bohatou historií a úžasně krásnou architekturou. Velmi mě zaujala katedrála svatého Víta, Karlův most, Staroměstské náměstí, Havlíčkovy sady a vůbec spousta krásných míst, uliček a dvorků.
Jaké jídlo máte nejraději na Ukrajině a jaké v Česku?
Na Ukrajině miluji masové knedlíky a boršč. A v Čechách jsem si zamilovala knedlíky s jahodami, jsou vzdušné, rozplývají se v puse.
Co obdivujete na české kultuře?
Mám moc ráda hudbu skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka. Jejich díla jsou naplněna slovanskou melodikou, srdečnou, je nám duchem velmi blízká. Měl jsem také štěstí, že jsem potkal skvělého skladatele a varhaníka Petra Ebena, dirigovala jsem jeho mši pro mužský sbor a varhany. Imponují mi plakáty výtvarníka Alfonsa Muchy.
Co je pro vás na češtině nejtěžší?
Celý český jazyk J
Jak na vás Češi jako na lidi působí?
Na Ukrajině není zvykem všude zdravit, ale Češi vždy pozdraví. Teď jsem si osvojila zvyk říkat „Dobré odpoledne.“ Líbí se mi to). Můžete také potkat na ulici nebo v dopravě člověka, který se na vás jen usměje, je to moc milé, povznášející.
ŠŤASTNÉ DĚTI
Ina z Německa
Setkání s Inou se uskutečnilo při vystoupení cirkusu Happy Kids. Inspirovala nás svým uměním kouzlit v Černém divadle pomocí světla a stínu. Naučila nás využívat svoje možnosti a objevovat svůj talent.
Otázky pro Inu:
Jaké bylo Vaše první setkání s Českou republikou?
Setkala jsem se s českými artisty v Německu u cirkusu. To bylo v 90. Letech. Tak jsme se seznámili. Můj manžel i švagr jsou Češi.
A Vaše první dojmy z Čech?
Krásné hlavní město Praha, dobré jídlo například svíčková, úžasní lidé.
Co je pro Vás nejtěžší v češtině?
Písmeno R
Co Vás oslovuje z české kultury?
Karel Gott.
Čím jste chtěla být v dětství?
Od malička jsem vyrůstala u cirkusu. Bylo nás sedm sourozenců a většina zůstala v angažmá. Já jsem vystupovala v manéži od svých devíti let – na visuté hrazdě. Takže bylo jasné, čím se budu v životě zabývat. Teď se to rozvíjí jako projekt na školách a jsem na svou profesi pyšná. Dáváme dětem možnost zažít radost z umění a tvorby, vedeme je k týmové práci. Vystupujeme v Čechách i v Německu a máme úspěch.
Jsou české a německé děti v něčem jiné?
Nevidím rozdíl, všechny se snaží. Pro mě je samozřejmě těžší pracovat s českými dětmi, vysvětlit jim o co jde, ale vždycky se to podaří.
HARMONIE BAREV
Klara ze Slovinska
Setkávání s Klarou se odehrávalo při výzdobě a vytváření mobilního loutkového divadla. Inspirovala nás svým klidem a soustředěním při výtvarné práci. Naučila nás přemýšlet o barvách a jejich harmonii.
Otázky pro Klaru:
Máte v Čechách nějaké oblíbené Místo?
Bydlím teď v Praze a ráda chodím k Vltavě. Mám svoje místa, třeba na poloostrově pod Vyšehradem, nebo pod kopcem Petřín, kde je řeka velice krásná při západu slunce.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Učitelkou v mateřské školce. Vždycky jsem ráda malovala. Barvy mě fascinovaly od dětství a touha pracovat s nimi se mi vyplnila. Teď studuji scénografii.
Co Vás zajímá z české kultury?
Hlavně malíři, takový František Kupka například, jeho Dáma ve vertikálách nebo Fuga, to jsou světové věci.
Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla člověkem, ale zvířetem?
Asi labutí, někdy černou, někdy bílou.
Jak jste na tom s češtinou?
Rozumím hodně, s mluvením je to horší…
Máte nějaký sen do budoucna?
Chtěla bych žít ve světě umění bez válek a nepřátelství, harmonii barev.
Tato akce probíhá v rámci projektu „Podpora integrace cizinců MČ Praha 12 – rok 2022“ podpořeného Ministerstvem vnitra ČR v rámci dotačního programu Projekty obcí na podporu integrace cizinců na lokální úrovni v roce 2022.
